Tak zase byla jednou jedna výprava. A nebyla jen tak ledajaká. Ale….NEOBYČEJNÁ. Ostatně jako všechny.
V městské dětské knihovně nás přivítala paní knihovnice a provedla veškerými zákoutími. Řekla Ježečkům jak se stát čtenářem a taky jak si půjčit knížku. Verunka nezaváhala a jelikož měla kartičku čtenářky s sebou, půjčila si knížku hned a ukázala ostatním jak na to. Přichystaný program zaujal všechny. Školáci předvedli čtení, školkáčci zase poznávali obrázky. Kryštůfek s Verunkou si prohlíželi knížky, Honzík s Marečkem hráli ‘člověče, nezlob se’ a ostatní si malovali. Zkrátka každý podle toho na co měl chuť… Kolem šesté Ježečci poděkovali paní knihovnici a vydali se s veškerou parádou a za zpěvu “té naší” JDOU BENJAMÍNCI LESEM, na srub. Netrvalo dlouho a z předních řad se ozvalo … UŽ VIDÍM SRUB ! Co si budem povídat…hlad, který po cestě zesílil, pomohl ke zrychlenému rozdělání ohně a opečení kýžených špekáčků Pepa – Einstein pak naučil Ježky vázat Ambulanční uzel. Po úklidu kolem ohniště si děti zahráli s Leňou hry uvnitř srubu. Tom pak se svými pomocníky Hašlerkou, Ešou a Nešikou připravili stezku odvahy…A protože Benjamínci šli do hlubokého černého lesa, měli protentokrát dovoleny svítilny.
Nutno poznamenat, že všichni došli až k Tomovi, kde každý ze skautíků udělal záznam. Navíc Tom všechny zvěčnil. Znaveni fyzickým vypětím i strachem se zavrtali do svých “ látkových postýlek “ a při čtení pohádky postupně usínali… hodinu usnutí obligátně ani na požádání nesdělujeme, ale bylo to rychlé. Abych nezapomněl, uvařeno bylo několik druhů čaje. Někteří obdrželi jako podporu spaní “bříškový“ čaj, jiní “spinkací” či “protistýskací”. Všechny zabraly a navíc byly z úsporných důvodů uvařeny v jednom hrnci. Ale dětem to evidentně nevadilo. Ráno po snídani vyprávěli rodičům, že bylo zase skvěle a těší se na další výpravu….
Moc děkujeme paní Radce Skoumalové za připravení programu v knihovně.
